Už si nemáčím vlasy v čaji

4. srpna 2016 v 20:27 | Zaveta
Málem bych si nevzpomněla na heslo k tomuhle blogu. Ale dostat se sem je jako vykopat mrtvolu - tlející, však stále nesoucí známky dřívějších krás - co umřela pro lepší zítřky. Byla jsem malá, milá, nadějná, zmatená, něžná, tápající. Dnes mám kostnatá zápěstí a často kouřím modrej Javaanse Jongens a tak nějak mám stále tytéž nevinný rysy ve tváři. Až je mi při pohledu do zrcadla zatěžko si přiznat, že je mi už osmnáct, ach ano osmnáct, osmnáct, sladkých osmnáct chutnajících po růžovým vínu.
Miluju bytí. Být spolujezdcem v modrým autě a rukou vystrčenou z okýnka prorážet vzduch, pít drahou vodku, drahou whisku, spát s milovanými a probouzet se první. Jíst broskve, nejíst zvířata, nechat život, aby už konečně ukončil tenhle zdlouhavý porod mý osoby. Obstát na výbornou u klauzur, nechat si něco vytetovat a něco hezkýho si nechat zdát. Kreslit tužkou vážky a akvarelem malovat kapradí.
Být. Žít. Nepřemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marilyn Grohl Marilyn Grohl | Web | 4. srpna 2016 v 20:44 | Reagovat

Krasa.

2 xxx xxx | Web | 8. srpna 2016 v 14:50 | Reagovat

a je to dospělost nebo ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.