Jak skončil únor a jak jsi mě fotil na starý Zenit

10. března 2017 v 21:59 | Zaveta
Kráčíme svahem vstříc posledním slunečním paprskům dnešního dne. Slunce je vysílené, mžourá na nás tak jako my na něj a nechává za námi groteskně dlouhé štíhlé stíny. A o ty stíny není ochuzeno nic - dokonce i štěrk pod našima nohama bodá do nás dlouhou, tmavou stopou.

Kráčíme dál a již jsme na poli. Jeho půda je těžká a černá a v dusivém objetí svírá podrážky našich bot. Je nám to jedno. Ticho kolem nás pohlcuje všechny naše smutky. Mluvíme pomálu a svědkem našich rozmluv jsou jen ty zbytky zmírajícího slunce.


Už zapadlo, tak lásko nebreč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.