srdcerváč

11. června 2017 v 10:59 | Zaveta
Víno je srdcerváč, řekla mi přítelkyně nad sklenicí chardonnay.

Tiché skučení hrdla kytary, která nikomu nepatřila. Já, pološílená, místo spánku v noci uklízím a poslouchám Requiem Mozarta a nemohu se zbavit pocitu, že mi chce Vladislav Vančura zničit život.
Ty, miláčku, a tvé oči. Oči, ach bože, máš je jako srna, kterou jsem viděla v létě na venkově - tak zřetelně v nich vidím jantarové flíčky; Lacrimosu; echo minulých povzdechů. Nemohu se nabažit myšlenek na tebe, dusím se jimi, zatímco stlačuji píst na frenchpressu a cítím, jak se hrubě namletá arabika usazuje na jeho dně. Káva. Snažím se pozorovat na sobě známky dospělosti a káva je odpověď. Bez mléka, bez cukru. Hořká černá slast k ranní cigaretě na střeše bytu kluka, ke kterému jsem nikdy nic necítila. A tak zatímco zrnka v kávovaru klesají, káva proudící mými žilami a probouzející mé nečinné srdce k životu se jeví být jediným stimulantem k životu. Ona a naděje, že tam někde v nekonečném chaosu Nuslí na mě možná čeká moje Lacrimosa.

Nervi ze mě to oblečení, drahý, beztak to děláš špatně. Beztak tě nemiluji, beztak chrápeš.
Beztak jsem sama svůj srdcerváč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 18. června 2017 v 20:12 | Reagovat

To je to nejkrásnější a zároveň to nejsmutnější co jsem za poslední dobu četla.

2 xxx xxx | Web | 21. června 2017 v 14:50 | Reagovat

v tom případě jsme sousedi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.