když mi jezdíš prstem po rtech

27. července 2017 v 17:26 | Lo
Samozřejmě že bych mohla žít jinak, jinde a mít jiný noční hrůzy, zaklonit hlavu, potáhnout si, vyfouknout, potáhnout, vyfouknout a možná ani to ne - - - - - - -- - - - - - - -

Ta holka ví, že na tebe nemůže zapomenout. Noc co noc objímá polštář a přemítá, kde asi zrovna jsi. Poslal jsi jí dopis na útržku papíru, ach, to byla Paříž; pak Lille; Brusel; Rotterdam; Amsterdam; Berlín; Drážďany. A už jsi tu, jsi zpátky v Praze v tentýž moment, kdy za sebou pečlivě zamyká dveře od bytu a nastupuje do auta. Zamířila do známých končin s novými pocity, s tak čerstvými vzpomínkami na tvé rty, že jí z toho ještě pulzuje její pomalu tající srdce. Celé léto se jen směšně míjíte, poskytnuv jeden druhému pár letmých pohledů a doteků a směšně málo slov.
Myslela si snad, bláhová, že s tvým příchodem bude se jí lépe dýchat - dusí se však víc a kouří důsledněji, než kdy předtím. Proč? Má svou vysněnou nuselskou romanci. Má tebe, teď jsi její francouzsky mluvící láska s očima ospalé srny, a možná že letos na narozeniny nebude plakat. Nepláče již pro to, že nemá komu odevzdat svou něhu, trápí ji nanejvýš, že jí chybíš a tohle trápení se jí líbí. Masochisticky potlačila slzy vašeho posledního odloučení, nehloupni, Lo, nebuď rozněžnělá, je na to brzo, příliš brzo. Sni radši o nezávazném sexu, tak jako kdysi. Obdivuju ji a nenávidím ji, protože nejsem ona.
Měla by se bát ti projevit své city, když vidí, že to cítíš stějně? A proč řeším tyto otázky za ni?

Co to píšu? Život?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xxx xxx | Web | 28. července 2017 v 0:55 | Reagovat

život...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.